NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fakt, že v redakčním TOP žebříčku minulého roku nebyl na špici žádný deathcore, neznamená, že v minulém roce žádná kvalitní deska v tomto žánru nevznikla. V pořadí druhé plnohodnotné album Australanů THY ART IS MURDER patří právě do kategorie těch velmi povedených a techničtěji zaměřených deathcorových desek roku 2012. Kapela, která pochází z nevelkého osmitisícového městečka Campbelltown na jihovýchodním cípu Austrálie, ráda staví své skladby na nervních éterických kytarách, do kterých vpadávají brutálně zahuštěné rytmické sekanice. Dále si libuje v sypaných postupech, které si půjčuje z brutálního death metalu, i s žánrem navždy spojených breakdownech. Nečekejte ale nějakou hloupou opatkovanou truhlárnu pro děti. Toto je okovaný smrtelný turboklokan, který chrlí oheň na všechny strany.
"povedený deathcore minulého roku – jeden z mála"
V současné vizi THY ART IS MURDER se snoubí technická vyspělost s atmosférou a těžkotonážní živelnou silou, která bude živě jistě moshersky vděčným atributem koncertů. Jako australská poušť vysušený vokál Chrise Mcmahona má medvědodlakovitý charakter a v mnohém mi připomíná Elliota Desgagnése z BENEATH THE MASSACRE. Díky albům, jako je „Hate“, mám stále pocit, že deathcororvý subžánr stále ještě neřekl poslední slovo.
7,5 / 10
Godlike (2023)
Human Target (2019)
Dear Desolation (2017)
Holy War (2015)
Hate (2012)
The Adversary (2010)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.